V tomto článku se podíváme na to, co stojí za stále rostoucím počtem lidí, kteří cítí, že jejich životy jsou vyčerpávající a nesnesitelné. Jak jsme se dostali do bodu, kdy nás frustrace a vyhoření pohlcují, a co můžeme udělat, abychom našli cestu zpět k sobě?
Začneme tím, jak vypadá současná realita. Kolik lidí kolem nás dnes nosí masky a schovává své skutečné emoce, jen aby vypadali silní a úspěšní? Každý den se přetvařujeme, snažíme se být někým, kým ve skutečnosti nejsme. To všechno jen proto, abychom vyhověli představám okolí, abychom nevypadali slabí nebo zranitelní. Toto neustálé snažení a tlak na sebe sama jsou vyčerpávající a mnoho lidí se v této situaci snaží najít únik – ať už v alkoholu, cigaretách nebo jiných návykových látkách. Tyto prostředky sice na chvíli pomohou utéct od reality, ale nikdo nepopírá, jak destruktivní jsou. A co je horší, nic neřeší.
Když cítíme, že musíme splňovat očekávání a nemáme na výběr, vytváříme na sebe nekonečný tlak. Naše životní situace se nevyhnutelně řítí do prázdnoty. Děláme věci, které vlastně nechceme dělat, ale máme pocit, že musíme. Snažíme se zapadnout, být někým, kdo se líbí okolí, místo toho, abychom se zaměřili na to, co opravdu chceme my. Krok za krokem se tak řítíme k emocionálnímu a psychickému vyčerpání.
A co cesta k sebepoznání? Pro mnoho lidí je myšlenka začít se sebou něco dělat spojena s obavami. Často se objevuje pocit, že to bude bolet, že budeme muset obětovat čas, energii a peníze, a přitom na tom budeme dřít skoro sami. Mnozí mají pocit, že problém není v nich, ale v ostatních. Tihle lidé se často domnívají, že jejich problémy jsou způsobeny divným a zamindrákovaným okolím, a tak si nepřiznají vlastní slabost. Bohužel většina z nich se rozhodne řešit svůj stav až ve chvíli, kdy se objeví psychosomatické obtíže, fyzické bolesti nebo jiné zdravotní problémy. A tehdy alkohol nebo jiné způsoby úniku už nestačí – naopak celou situaci jen zhoršují.
Z tohoto důvodu vnímám mentální práci jako nepostradatelnou součást našeho života. Je to klíč k tomu, abychom se nezbláznili a nevyhořeli. Pokud budeme ignorovat své pocity a problémy, naše frustrace jen poroste a situace se bude zhoršovat. A pokud tomu jen tiše přihlížíme, začneme se cítit jako oběti svého vlastního života. Úzkost, stres a pocit prázdnoty nás budou postupně pohlcovat.
Proto věřím v koučink a v cestu probuzení a uzdravení. Sebepřijetí je základ. Abychom se mohli mít opravdu rádi a mohli přestat s přetvářkou, musíme začít u sebe. Musíme dělat věci pro sebe, které běžně děláme pro druhé – často bez rozmyšlení a automaticky.
Na závěr bych tě chtěla vyzvat, aby ses na chvíli zastavila a zeptala se sama sebe: „Jak se dnes cítím doopravdy? Co bych potřebovala, aby se můj život posunul k lepšímu?“ Pokud si dokážeš odpovědět upřímně, udělala jsi právě první krok na cestě k uzdravení. Máš možnost změnit svůj život a předejít destruktivnímu chování, které tě možná momentálně stahuje ke dnu. Odpověď je v tobě a rozhodnutí začít pracovat na sobě je klíčovým momentem k tomu, abys opět našla radost a smysl života.
Pokud tě tento článek zaujal a chceš se v dané problematice posunout dál, doporučuji ti prozkoumat naše produkty. Jsou navrženy tak, aby ti poskytly nástroje a znalosti potřebné k dosažení tvých cílů. Neváhej a objev, jak ti můžu pomoci na tvé cestě k úspěchu!