Dětství nás ovlivní na celý život

Od dětství jsem si připadala jako ta, která stojí v pozadí – nešikovná, příliš citlivá dívka, která si bere věci osobně.  I přes veškerou snahu jsem měla pocit, že nikdy nedosáhnu ničeho velkého. S těmito přesvědčeními jsem vstoupila do dospělého života.

Z  nedostatku lásky jsem cítila větší a větší potřebu pozornosti, touhy po ocenění a respektu. Každému člověku na potkání jsem se snažila zavděčit, se všemi vycházet, podporovat je, povzbuzovat, chápat je, pomáhat jim překonávat svá úskalí. 

Takže postupem času pochopitelně, když se někdo pro ti mě ohradil, tak mi to přišlo jako ta největší nespravedlnost na světě. Proč zrovna já, taková snaživá, pečlivá, šikovná a hodná holka sklízím neustále posměch? Moje sebedůvěra tím ještě více klesala. 

Rozhodla jsem se s tím něco udělat, začala jsem na sobě tvrdě pracovat, zdokonalovat se, protože jsem cítila, že má nejsilnější stránka je učit se novým věcem. Předsevzala jsem si, že budu nosit samé jedničky a budu mít červené diplomy. Očekávala jsem, že mě za to všichni budou mít raději a budou ke mně vzhlížet a potřásat mi rukou, že jsem fakt dost dobrá. 

Realita byla však jiná a moje kompenzační chování se odrazilo od perfekcionalismu na sebelítost a ponižování sebe sama. Cítila jsem se být nevyslyšena, nepochopena, stále poučována o tom, jak bych to všechno teda měla dělat.

To vedlo k dalšímu prohloubení mého destruktivního jednání. Rozhodla jsem se spasit celý svět, respektive mojí rozpadající se rodinu a pečovat o vyhořelé a onkologicky nemocné členy rodiny.

Na samé dno a zpět

Následkem bylo, že jsem se přes veškeré úsilí být dobrou a uznávanou ženou z toho zhroutila. Nezvládla jsem se vyrovnat se smrtí svého otce, kterého jsem měla v domácí péči. Pak přišel životní knockout. Se zatemnělou myslí jsem se snažila překonat uplynulé události a v tom největším chaosu a viditelných signálů, že je potřeba zvolnit, dovolit si truchlit, opečovat se, jsem nastoupila do vozidla a zapříčinila autonehodu. I když to bylo bez vážných zdravotních následků, tak jsem po psychické stránce byla úplně na dně. Otec mi zemřel 10 dní po svatbě, nepochopení ze strany zaměstnavatele a komunikace s advokátem, s úřady a přetrvávající neschopnost, až paralýza se vrátit do rutiny mého života.

Trvalo to půl roku, než jsem sebrala odvahu, uzavřela minulost, odpustila sobě i druhým a pustila se do další etapy svého života. V mém životě nastal zásadní obrat. Zbourali jsme současný dům, na přechodnou dobu jsme se přestěhovali. S advokátem jsem ukončila stávající pracovní poměr a využila jsem příležitosti stát se součástí nového týmu a vstoupila jsem do nového pracovního závazku mnohem zranitelnější než kdy jindy, ale s velkým očekáváním, že se blýská na lepší časy. 

Vydala jsem se na cestu spirituality

V této fázi života jsem se poprvé setkala se spiritualitou. První autorkou a průvodkyní na mé cestě byla L.L. Hay. Poprvé jsem se setkala s výrazy, jako jsou sebeláska, hojnost, harmonie, afirmace, mantra, vzorce, hodnoty, návyky v tom pravém slova smyslu. Už nebylo cesty zpět. Můj kompas směřoval k touze po sebepoznání, nalezení autentického a smysluplného já, hledání svého poslání, využití potenciálu a uvědomění si svých darů a talentů.

S manželem jsme si postavili dům svých snů, otěhotněla jsem a uslyšela jsem své vyšší já, které mě opakovaně a velkou silou táhlo věnovat svou pozornost nejen ke spiritualitě, ale také k oblasti psychologie. Nerozuměla jsem tomu, nedávalo mi to absolutně smysl, proč 2 měsíce před porodem, mi přichází tak silné volání. Přestala jsem poslouchat svůj vnitřní hlas a snažila se soustředit na své ještě nenarozené miminko. 

Jak běžel čas a já jsem se zžívala se svým chlapečkem, tak jsem zklidnila svoji mysl a opět přišlo volání. Rozhodla jsem se pustit do práce sama na sobě. Navštívila jsem sebepoznávací kurzy, vykoupila jsem knihkupectví, vyposlechla si mnoho podcastů, řízených meditací, hypnózových cvičení, ale nic mě neuspokojovalo, právě na této cestě sebepoznání, kde jsem stále odkrývala své vrstvy, nánosy celého života, zvědomovala si své obranné mechanismy a limitující přesvědčení, jsem se propadala do skepse, byla jsem sama ze sebe zoufalá a nevěděla jsem, co dál. 

Koučink, mentorství a poslání 

Zamilovala jsem si práci mentorek, facilitátorů a koučů. Toužila jsem se stát jednou z nich. Neočekávaně bez jakéhokoli dlouhého rozmyslu jsem se přihlásila do koučovacího výcviku, jehož metodologie vychází z poznatků neurovědy. Vůbec jsem však netušila, jestli je to správný krok, ani jak to všechno zvládnu, jestli je to ten správný směr, jestli jsem vůbec schopná tuto činnost vykonávat. Jen jsem věděla, že je to něco, co mi teď právě dává smysl. Tím, že jsem vystoupila ze své komfortní zóny a pustila se do svého rozvoje s naplněním svého poslání smysluplným způsobem pomáhat druhým a to konkrétně v oblasti sebepoznání, jsem se zklidnila a ucítila ten vnitřní pocit spokojenosti a blaženosti, že je to ono. Ano, přiznávám, stálo mě to obrovské úsilí, čelila jsem různým překážkám, ale i přes to všechno mi to stále dává smysl a myslím, že se vydávám tím správným směrem. A to odhodlání, ctižádostivost a touha po dosažení naplnění smyslu života a svého poslání je tak obrovská, že i když se cítím po fyzické a mentální stránce někdy vyčerpaná, tak jsem schopná se v tomto ohledu neustále rozvíjet, protože mě to neskonale dobíjí. 

Vím, že je to celoživotní cesta a už nelze udělat krok zpět, ale ta touha být vědomou součástí svého života, stát se lepší a dospělejší ženou, je mnohem silnější, než jakékoli obavy a strachy z nezdaru či nejistoty. Proto jsem si vybrala energetický koučink jako další směr, protože se zakládá na hluboké práci s podvědomím a umožňuje mi prozkoumat a transformovat skryté vzorce a bloky, které ovlivňují můj život. Mým přáním je podělit se o tento příběh, který doufám, bude inspirovat mnohé z vás k tomu se semnou vydat na cestu sebepoznání a sebepřijetí, kde všechno tohle, je jenom o vztahu k sobě samotný, jak věříme samy v sebe a jak se vnímáme.  

Toto své poznání teď předávám ženám dál ve formě individuálního koučinku. Věřím, že každá žena by měla žít podle svých představ: naplněná, svobodná, milovaná a v hojnosti. A proto se těším, až vás v tom budu moct podpořit.